S čistou hlavou, na náměstí obávaných hrdinů.

Hledal jsem pomněnku ztracenou v karmínu,

Růží a světlých bavlnek.

S návratem ospalek,

Přiznám se neznale,

Když v noci – v nedbalkách, tebe vídávám.

Jsi bohyní studu,

Hrou mnou, náhody osudu …

Svlékni se do ruda.

Pak vyznej se z hříchů,

Do ticha - a vlažného preludia,

Řasenek podzimu.

Naslouchám potichu – tobě a tvým rtům z úst karmínů.

Vždyť nedbale oblečen věřím v zázraky,

Pohledu modravých,

Sluncí stoupajích nad mraky,

V neznámá přísloví.

Prober mě ze snu,

Násilným polibkem – vždyť mi zbývá

Najít svou hvězdu -

Za obzorem

ve stínu ukrytém…

Jen ruku natáhnout.